Kauza modela černé barvy pleti (jehož jméno je Alpha Dia) v letáku LIDLu mnou cloumala několik dní. Byl jsem rozhodnut na toto téma vlastní blog nenapsat, ale změnil jsem názor.
Kauza modela černé barvy pleti v letáku LIDLu mnou cloumala několik dní. Byl jsem rozhodnut na toto téma vlastní blog nenapsat, ale po přečtení blogu pana Lubomíra Stejskala „O Alpha Diovi vážně i nevážně“ jsem změnil názor. Zde je tedy můj pohled na věc.
Čím je „kauza Alpha Dia“ pro mě.
Na úvod chci říci, že modelky a modely jiných ras v reklamních letácích vnímám a mně osobně to vadí. Ano, skutečně mi to vadí (tím nechci říci, že se mi nelíbí žádná černoška), ale není to nic zásadního, dá se to snést a rozhodně kvůli tomu nejsem na někoho vulgární a nehledám v tom ani žádné spiknutí, i když si zároveň nedělám iluze o tom, že německé firmy se nás jistě snaží kultivovat k obrazu svému. Nejspíše to nazývají společensky zodpovědným chováním. Já to však vnímám jako multikulturní propagandu. Pokud se vám nelíbí slovo propaganda, můžeme to nazývat třeba multikulturní výchovou.
Naproti tomu černoši a černošky v amerických filmech mi nevadí. Na rozdíl od České republiky žije v USA černochů hodně, je jich tam cca 12 %, takže mi to přijde přirozené. Nepřirozený mi však přijde jejich vysoký podíl mezi herci neodpovídající jejich podílu na celkové populaci. To ale s dovolením nechám na Američanech.
Na rozdíl od jistých novinářů jsem přesvědčen o tom, že mám právo to takto cítit a i to říct nahlas. Nikomu tím přece neubližuji. Ovšem pro některé lidi jsem proto rasista. Nemám totiž ten jediný správný názor. Na tom, co je rasismus, se s těmito lidmi evidentně neshodnu…
Také je pro mě překvapující, že to „schytal“ právě LIDL, v jehož letácích si modely a modelky jiných ras moc neuvědomuji. V letácích jiných firem, hlavně v letácích zásilkových firem prodávajících oblečení je to dnes již naprosto běžné.
Když už jsme u toho rasismu, tak chci poukázat na tři věci.
1) Když se v letácích firem zobrazuje muž a žena společně, tak je to téměř vždy černoch s běloškou, alespoň já si neuvědomuji, že bych někdy viděl bělocha s černoškou. Je to ovšem nadmíru logické – jak ve svém blogu „LIDL má geniální markeťáky“ píše Tomáš Houška: „V těch milionech imigrantů valících se do Evropy nejsou žádné ty krásné mladé nadržené černé holky. Vlastně ani staré, frigidní a ošklivé. Vlastně žádné holky. Jsou tam samí mladí nadržení černí kluci. Tak k čemu dělat reklamy o páru bílý kluk a černá holka.“
2) Zamyslete se nad stereotypy v reklamě. Všímejte si třeba týden reklam v televizi. Jaké role zde dostávají černoši a jaké běloši? Přemýšlejte o tom. Má to na nás podvědomě nějaký vliv?
3) Velkým neštěstím dneška je pozitivní diskriminace menšin. Z ochrany menšin se stal útlak většiny ve prospěch menšin. Příkladů bychom jistě mohli jmenovat mnoho.
Pan Lubomír Stejskal vyjadřuje svůj názor, že: „Alpha Dia na plakátu není provokace, ale test míry naší tolerance.“ Já to vidím jinak. O toleranci se zde podle mě můžeme bavit až sekundárně, primárně je to o něčem jiném.
Vezmu to zeširoka. Říká se, že my Češi jsme homogenní národ a že dokážeme dobře asimilovat přistěhovalce do naší země. Na homogenitu našeho národa je dnes útočeno z mnoha stran a je vydávána za špatnost a zlo. Podle mě je však homogenita našeho národa pro naši zemi obrovskou výhodou a musíme udělat maximum pro její zachování.
Propaganda je nejúčinnější, když funguje podprahově tak, že si ji vůbec neuvědomujeme. Některé střípky jsou zřejmé jako například Pravdivý příběh o Sněhurce čtený Miroslavem Donutilem a Uprchlíci na planetě YÓ. O většině však vůbec nevíme – nebo vy snad máte čas sedět u televize a kontrolovat, co Česká televize vysílá našim dětem? Snahy o zavedení multikulturní výchovy do našich škol jsou také nepřehlédnutelné. Tyto snahy se prolínají celým naším životem a naše možnosti, jak s tím můžeme bojovat, jsou značně omezené.
Také lavírování naší vlády ve věci ilegální migrace lidem na klidu mnoho nepřidává. Ano, ilegální migranti k nám dosud masově nepřišli, ale to se může velmi rychle změnit.
Tento tlak multikulturní výchovy a oprávněných obav spojených s migrační invazí je řadě z nás nepříjemný a reagujeme na něj různě – v části z nás roste frustrace, deprese, strach, vztek a beznaděj. Každý se s tím vyrovnává jinak, někdo lépe, jiný hůře.
Pro mě je tedy „kauza Alpha Dia“ v první řadě testem míry frustrace části obyvatel naší země, kteří cítí strach, vztek a bezmoc, protože nejsou schopni se bránit něčemu, co je jim vnucováno „elitami“ proti jejich vůli i proti jejich zájmům. Lidé si tento tlak uvědomují a reagují na něj.
Jsem přesvědčen o tom, že pokud by v naší společnosti neprobíhaly snahy o multikulturní výchovu a vše by probíhalo tak nějak přirozeně, a nevisel by nad námi Damoklův meč migrační invaze, tak by modelové černé barvy kůže vadily v letácích jen velmi málo lidem, stejně jako nikomu nevadí Rey Koranteng a další. Realita je však jiná. Bohužel.
Mám tři poznámky.
1) Je příznačné, že místo volání po diskusi na toto téma, která by mohla být užitečná a přínosná, jsme svědky pouze nadávání lidem s nevhodným názorem do rasistů.
2) Lidé, kteří volají po naší toleranci k ilegálním migrantům, nejsou schopni být tolerantní k názorům části svých vlastních spoluobčanů…
3) Zatímco kriminální činy migrantů jsou často zastánci masové ilegální migrace omlouvány frustrací migrantů, tak frustrace vlastních spoluobčanů téměř nikoho nezajímá, vlastní spoluobčané na ni, zdá se, nemají nárok!
Ach ti naši novináři.
Každý máme rádi nějaký sport. Oblíbeným sportem části českých novinářů je, dokazovat nám, jací jsme rasisté a xenofobové. To se takto vezme pár vyjádření odněkud z internetu (Facebook je na to ideální), a hned tu máme důkaz o rasismu a xenofobii českého národa. A pokud vaše názory rasistické nejsou, tak je stejně rasistickými označíme. My vám to Češi nandáme. My z vás ty rasisty uděláme!
Hate Free Culture bojuje proti nenávisti a výsledkem je více nenávisti. Novináři bojují proti rasismu a výsledkem je – světe div se – více rasismu. Tlak totiž vyvolává protitlak. Anebo po staru „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“ Jak prosté, milý Watsone.
Jaký je výsledek této kauzy?
Lidé, kteří jsou frustrováni postupující globalizací a multikulturalismem, jsou frustrováni ještě více. Další lidé se nechali otrávit, rezignovali a dění ve společnosti již nebudou dále sledovat. (To strůjcům této kauzy skvěle vyhovuje.) Zastánci multikulturalismu se dále utvrdili ve své pravdě. Příkopy ve společnosti jsou opět o něco hlubší. Novináři nám to nandali, opět nám ukázali, jací jsme rasisté, a navíc byli úspěšní ve své snaze odvést naši pozornost od podstatnějších událostí.
O tom přece tyto uměle vyvolané kauzy jsou – o odvedení pozornosti od podstatnějších věcí, které se někomu nehodí do krámu. Od jakých událostí naši pozornost odvedli? Na tuto otázku si zkusme odpovědět sami…
