Islám v naší zemi nechci!

Naše Západní civilizace dnes čelí řadě problémů a nebezpečí. Největší obavy však ve mně jednoznačně vzbuzuje islám. Proč nechci v naší zemi islám? Nejkratší odpověď je: Protože islám. Chcete-li delší odpověď, tak zde je…

S rostoucím počtem muslimů se v každé zemi stupňuje střet s islámem. Pokud se nepodaří zastavit růst počtu muslimů ve společnosti nad určitou mez, tak tento souboj dvou odlišných kultur má podle mě v dlouhodobém horizontu tři varianty vývoje.

1) Postupná islamizace společnosti bez vypuknutí konfliktu. Typické jsou ústupky establishmentu požadavkům muslimů a snaha o udržení statusu quo, přestože je zřejmé, kam vývoj spěje.

2) Oddělení muslimských a nemuslimských enkláv od sebe - zamrznutí konfliktu.

3) Vypuknutí konfliktu.

Můžete samozřejmě také věřit v zázrak – v rozšíření islámu kompatibilního s naší Západní civilizací. V Německu se o to snaží.

Čím více islámu v naší zemi akceptujeme, tím větší konflikt nás v budoucnu čeká.

Jedním z důvodů, proč podle mě podceňujeme nebezpečnost islámu pro naši společnost, je skutečnost, že si neuvědomujeme to, že pro muslimy (1, 2) jsou jejich vlastní islámské zákony nadřazené zákonům zemí, ve kterých žijí.

Také nám uniká, že stejná slova mohou mít jiný význam pro nás a jiný pro muslimy.

Procesy islamizace západní Evropy jsou stále viditelnější. To, že naše území většina migrační invaze minula, neznamená, že tomu tak bude i v budoucnu. Kvóty jsou jen začátek. Drtivá většina migrantů jsou přitom muslimové. Jdeme stejným směrem jako západoevropské země, jen jdeme pomaleji. Po volbách však můžeme velmi rychle zrychlit…

Muslimská komunita u nás prudce roste. Německo a Rakousko jsou plné imigrantů a jsou hned za humny. A je to u nás již znát. Oficiálně se to ovšem nedozvíme. Článek Petra Macha hovoří za vše. Děsím se toho, co nastane po parlamentních volbách. Dlouhodobé lavírování a současné švejkování české vlády v souvislosti s kvótami mě frustruje.

Často slyším názory: „Muslimů je zde málo, tak co řešíš?“ Já se ptám: Co je to málo a co je to moc? Kdy to začnete vnímat jako problém vy? Když jich bude ve vašem městě 5, 10, 20 nebo 100? Až začnou řešit, že jejich děti musí mít v mateřské školce a základní škole halal jídlo? Až si postaví modlitebnu? Až si do ní pozvou kázat saláfistického imáma? Až začnou protestovat proti vašim psům? Až se zjistí, že byla první holčičce provedena obřízka? Až bude provedena první vražda ze cti? Kdy? Až to budete vnímat jako problém, tak již bude pozdě. Obyvatelé západní Evropy tento problém řeší většinou tak, že se odstěhují z města na venkov.

Pro pochopení současnosti i budoucnosti je klíčová znalost 3 fází islamizace společnosti.

Stručně je vysvětluje tento obrázek převzatý z blogu Josefa Zbořila.

Podrobně 3 fáze islamizace vysvětluje toto video.

Mám pro vás velmi špatnou zprávu: Politika ústupků vůči žádné expanzivní ideologii nefunguje. Již si to vyzkoušeli naši předkové před 2. světovou válkou a zdá se, že si to vyzkoušíme i my.

Ve věci islámu je příznačné, že jdou slyšet hlavně extrémní názory. Čest výjimkám! Proč nejsou slyšet hlasy umírněných muslimů, si můžete přečíst například v článku Giulia Meottiho Nejdůležitější spojenci Západu: Islámští disidenti. Být liberálním muslimem vystupujícím proti právu šaría a dalším aspektům islámu je velmi nebezpečné poslání. Velmi často končí smrtí.

Muslimskou komunitu u nás navenek představují představitel Muslimské unie Mohamed Abbas a představitel Ústředí muslimských obcí v České republice Muneeb Hassan Alrawi. Internet je plný vyjádření těchto dvou pánů – viz odkazy. Osobně cítím, že jejich proklamace a jejich veřejně prezentované názory jsou v naprostém protikladu. Samozřejmě se zde nabízí i vysvětlení, že oba tito pánové chápou své proklamace jinak než já. Mám na mysli proklamace typu „Snažíme se prosazovat bezproblémové soužití muslimů s většinovou společností a vzájemné dobré vztahy a toleranci“. Většina z nás to pravděpodobně chápe tak, že muslimská komunita bude dodržovat a respektovat naše zvyky a práva. Oni to pravděpodobně chápou tak, že my jim povolíme výjimku, aby se mohli řídit a uplatňovat zákony šaría. Je otázka, kolik muslimů skutečně tito pánové zastupují. I málo je však pro mě moc.

Podle sociologa Karla Černého není integrace muslimů u nás problém z těchto důvodů:

- Mezi muslimy u nás nepřevažuje žádná etnická skupina.

- Do mešit chodí jen hrstka českých muslimů.

- Nevznikají žádná etnicky homogenní sídliště nebo ulice a ty skupiny se neuzavírají.

- Čeští muslimové mají obecně lepší vzdělání, zaměstnání a příjmy než velká část muslimů ve Francii, Německu nebo Velké Británii.

Podle mě integrace muslimů do společnosti nestačí. Pouhá integrace je časovanou bombou. Naše společnost potřebuje asimilaci. Ta je však u věřících muslimů minimálně velmi obtížná a vyžaduje dlouhý čas.

Každý stát se musí rozhodnout, jestli bude trvat na dodržování svých zákonů všemi svými občany bez ohledu na víru, nebo dovolí vytváření paralelní společnosti. Dnes již naštěstí máme o událostech a procesech probíhajících v západní Evropě dost informací.

David Černý považuje za příznak integrace českých muslimů to, že často slaví Vánoce nebo chodí na pivo. To je podle mě fajn, ale pokud bych chtěl já zjistit, jak na tom daný muslim skutečně je, tak bych se jej zeptal, jestli se jeho dcera může vdát za nemuslima. Byl bych ovšem připraven velmi rychle „strategicky ustoupit“.

Věřím, že většina muslimů u nás chce jen žít v míru a nechodí do mešit. (Největší riziko radikalizace si spojuji s kázáním v mešitě, jakkoliv se dnes lze zradikalizovat i přes internet.) Jenže tohle má háček, spíše pořádný hák. Čím více muslimů u nás bude, tím u nás bude více mešit a tím více budou do mešit chodit i vlažní muslimové, kteří tam dnes nechodí. Tlak jejich komunity je k tomu prostě donutí.

S růstem počtu muslimů v naší zemi se bude zlepšovat i islámská infrastruktura, a to ve svém důsledku způsobí další zvyšování atraktivity naší země pro konzervativní muslimy a další růst jejich počtu. Naše muslimská komunita se v takovém případě bude stále více radikalizovat. A dál to už znáte.

Islámskou infrastrukturu chápu jako celý soubor zařízení, opatření a produktů, které usnadní život muslimů v naší zemi a udělají naši zemi pro muslimy atraktivnější. Mám na mysli například mešity, širší nabídku halal produktů a s tím spojený byznys s halal certifikáty (více peněz na další islamizaci země), islámské školství, islámské bankovnictví, požadavky na halal stravu od školství až po zaměstnání, speciální požadavky ve zdravotnictví. Jednou se probudíte a zjistíte, že ve školách již děti "z důvodu zdravé výživy" vůbec nejedí vepřové maso, že ženy se již oblékají jinak, aby nebyly obtěžovány, že jíte halal maso a vůbec o tom nevíte atd.

Jedním z varovných znamení, že rodina chápe islám ortodoxně, je pro mě uplatňování pravidla, že žena nesmí na veřejnost bez doprovodu mužského člena rodiny. Dalším znamením je pro mě míra zahalení muslimských žen. V Praze a ve městech, kde žijí muslimské komunity, je to již běžný obrázek, ale díky šíření kebabů na tento fenomén narážíme stále častěji i v menších městech.

Do hlavy lidem nevidím, takže mohu lidi posuzovat jen podle jejich činů a jejich chování. Stejně tak posuzuji každého muže – nejen muslima – podle jeho ženy, podle její sebedůvěry, podle její svobody.

Co si pomyslíte o muži, jehož žena chodí na veřejnosti téměř úplně zahalená a pouze v jeho doprovodu, je zavřená doma a nechodí do práce ani do společnosti?

Co si pomyslíte o muži, když se jeho žena volně pohybuje, obléká se bez omezení a chodí do práce i do společnosti?

Nevím, co si pomyslíte vy, pravděpodobně si však pomyslíte něco jiného, než silně věřící muslim. A rozhodně nepředpokládám, že by se mezi námi našli lidé, kteří by svou frustraci z odlišného oblékání žen chtěli řešit jejich zabitím, tak jako se to stalo nyní v Hurghadě.

Mainstreamovými médii je nám vyčítáno, že jsme xenofobní a rasističtí. Já to vidím jinak. Jako národ máme dvě možnosti.

- Tolerovat islám a jeho specifika, kterými se snaží odlišit od zbytku společnosti a zabránit vlastní asimilaci. Důsledky takového postupu vidíme v celé západní Evropě.

- Vyvinout na muslimy společenský tlak, aby se asimilovali a přizpůsobili naší společnosti a naší kultuře. Česká republika je zatím většinově tvořena českým národem, a pokud se nechceme jednou probudit a zjistit, že naše země naprosto změnila svůj charakter a že nám již nepatří, tak jako se to děje na západ od našich hranic, tak musíme na imigranty vyvíjet jako společnost tlak.  Bez tohoto tlaku nemůže k jejich asimilaci do naší společnosti nikdy dojít. Pokud budeme neustále ustupovat z našich pravidel a umožníme koupání v burkinách, jednání v cizích jazycích na našich úřadech, halal stravu ve školách, úpravu učebnic dějepisu, nošení burek, a takto bych mohl pokračovat velmi dlouho, tak se nemůžeme divit, že k jejich asimilaci nikdy nedojde. Nemůžeme se však potom divit, když se dočkáme i provádění ženské obřízky a vražd ze cti. V západní Evropě je obojí již běžné.

Lidé, kteří označují kritiky islámu za xenofoby a islamofoby hrají roli užitečných idiotů a napomáhají islamizaci naší společnosti.

Sociolog Karel Černý k tématu nošení šátků českými muslimkami mimo jiné řekl: „Už několik let ale mezi českými muslimy a muslimkami probíhá hodně intenzivní debata, jak se k zahalování ve veřejném prostoru postavit. Pro část muslimek je šátek jakási ochrana, která jim umožňuje vstoupit do veřejného prostoru a cítit se v něm jistě, chápou šátek jako něco, co je má ochránit před nepříjemnými pohledy cizích mužů. Problém je ale v tom, že se v poslední době množí verbální a čím dál častěji bohužel i fyzické útoky na muslimky, které jsou zahalené. Proto čeští muslimové diskutují o tom, že šátek v českém prostředí neplní tu zmíněnou funkci ochrany, neznamená, že díky němu bude žena nenápadná a splyne s davem. Šátek tu naopak funguje jako červený hadr, který přitahuje pohledy a v horším případě i agresivitu. Část muslimů to proto interpretuje tak, že v českém prostředí je naopak správné šátek nenosit, protože to zajistí ženě nenápadnost. Islám je navíc velmi pragmatické náboženství. V případě, že by nošení šátku ohrožovalo bezpečnost ženy, tak převáží zájem o její bezpečnost, než zájem, aby chodila skromně a cudně oděná.“

Co se týká mě, tak nepotřebuji dělat sáhodlouhé analýzy islámu, mně stačí pouze znalost těchto principů (převzato od Benjamina Kurase):

- Všichni muslimové jsou nadřazeni všem nemuslimům.

- Každý muslim má povinnost konat džihád, čili propagovat islám a usilovat o jeho vítězství nad „falešnými vírami“, násilím nebo politickou, kulturní nebo sociální aktivitou.

- Muslim se může oženit s nemuslimkou, ale jejich děti jsou automaticky muslimové.

- Muslimka se nesmí vdát za nemuslima.

- Odpadlictví od islámu a kritika islámu se trestá smrtí.

Již tato všeobecně známá pravidla mi stačí k tomu, abych dospěl k závěru, že islám je náboženství, které diskriminuje ostatní a je nastaveno na expanzi na úkor ostatních konkurenčních komunit. Na to, abych takový závěr učinil, nemusím mít IQ jako Albert Einstein. Mám-li být kvůli tomuto svému přesvědčení nazýván xenofobem a rasistou, tak budiž.

Islám v naší zemi nechci. On zde však již je. To však neznamená, že v naší zemi musíme akceptovat a podporovat jeho další šíření. Pokud jeho další šíření u nás akceptujeme, tak o svoji zemi v dlouhodobém horizontu přijdeme. Proč? Protože taková je demografie,…! Historie zná již mnoho zemí, které byly islamizovány.

Pokud chceme dlouhodobě udržet v naší zemi smír s muslimskou komunitou, tak si musíme stanovit jasná pravidla a vynucovat si důsledně jejich plnění a musíme bezpodmínečně zmrazit další růst muslimské komunity a zabránit vzniku dalších mešit u nás. Je potřeba zmrazit proces islamizace naší země.

Věřím, že změny naší společnosti, které by s sebou přinesla masová muslimská imigrace do naší země, by se nelíbily ani většině našich muslimských spoluobčanů – těch, kteří nechodí do mešit. Hezky to vyjádřil pan Hatem Berrezouga v rozhovoru pro časopis Téma (3): „…Já jsem účinkoval uprostřed islámské komunity v Praze, Brně a Olomouci pět let. Nakonec jsme se nepohodli. Hlavní problém je v tom, že si člověk nakonec uvědomí, že emigroval zbytečně. … emigrujete z diktatury a nakonec ji v nějaké formě najdete potom i tady, třeba uvnitř komunity.“

Nejlepší způsob řešení problému je vzniku problému zabránit. Věřím tomu, že právě jasné stanovení pravidel a důsledné vyžadování jejich dodržování by mohlo umožnit naše dlouhodobé mírové soužití a předejít budoucímu konfliktu!

Poznámky

(1) Je všeobecně známo, že muslimové se dělí na sunnity a šíity, o charídžovcích jsem naproti tomu nikdy neslyšel. Viz heslo Islám ve Wikipedii, odstavec Rozkol. Existuje jistě spousta druhů islámu, v Evropě i u nás však převažují sunnité. Proto, když píšu všeobecně o muslimech, tak mám na mysli sunnity.

(2) Slovo muslim znamená "oddaný bohu".

(3) Rozhovor s Hatemem Berrezougou s názvem „Jsme pěšáci na šachovnici“ vyšel v časopisu Téma číslo 49 / 2016. Zde lze toto vydání časopisu koupit za 25 Kč v elektronické formě. (Klikněte nejdříve na časopis a potom na tlačítko Koupit toto vydání.) Je to velmi zajímavý rozhovor.