Nepříjemná pravda: Manželství mezi bratranci a sestřenicemi mohou být příčinou

různých onemocnění genetického původu a mají za následek úmrtí dvou dětí týdně. Proč se o nich nesmí mluvit? Dlouhý článek z Velké Británie.

Článek Sue Reid "The tragic truth about cousin marriages: They can cause a litany of genetic illnesses and they're a key factor in the deaths of two children a week in Britain, so why is it taboo to talk about them?", který vyšel 7. července 2018 na webu Mail Online (Daily Mail), přeložený paní Helenou Kolínskou a mnou.

• Světová zdravotnická organizace trvá na tom, že pokusy o zastavení pokrevních manželství mezi blízkými příbuznými jsou "nežádoucí a nevhodné".
• Místní zastupitelstva v Británii, včetně multikulturního Oldhamu v hrabství Lancashire, s tímto názorem souhlasí.
• V tomto bývalém centru textilního průmyslu se každý rok narodí 20 dětí s  dědičnými poruchami a 11 z těchto dětí potom přežívá s trvalým postižením.

• Přesto místní Zdravotní rada (Health and Wellbeing Board), na kterou dohlíží místní oldhamské zastupitelstvo, nedávno uvedla, že manželství mezi pokrevními bratranci a sestřenicemi jsou "nedílnou součástí místního kulturního a společenského života".

Hiba Maroof je krásná dospívající dívka s krásnými dlouhými vlnitými vlasy a tmavě hnědýma očima.  Mluví jemně s náznakem yorkshirského dialektu, který je v Bradfordu, kde se narodila a vyrostla, tak výrazný.

Celý život má teprve před sebou, ale již ve svých pouhých 18 letech se svou rodinou řeší, zda má vstoupit do domluveného manželství a zda se vdá za svého bratrance.

Hiba pochází z britsko-pákistánské komunity. Významná akademická studie zjistila, že v této komunitě je přibližně 60 procent žen vdaných za své bratrance.

Její strýc Younis doufá, že se Hiba bude řídit rodinnou tradicí a za svého bratrance se vdá.

Čtyři z jeho pěti dětí uzavřeli manželství s blízkými příbuznými. Otec Hiby je na vážkách. Její matka je však vehementně proti tomu, aby se její dcera provdala za tak blízkého příbuzného, ??protože její vlastní první manželství - s bratrancem - skončilo rozvodem.

Hiba, svobodná nezadaná studentka Univerzity v Leedsu, čelí běžnému dilematu. Její příběh se stal veřejně známým, protože se objevila v dokumentárním pořadu BBC "Mám se vdát za svého bratrance?" (Should I Marry My Cousin?).  Tento pořad zkoumal zvyky týkající se manželství mezi blízkými pokrevními příbuznými – bratranci a sestřenicemi.

Vztahy mezi pokrevními příbuznými jsou vztahy mezi páry, které jsou alespoň bratranec a sestřenice z druhého kolena nebo bližší příbuzní.

Taková manželství jsou v Británii již víc jak 400 let legální, ale jsou považována za jedno z posledních společenských tabu.

V britských komunitách Pákistánců a Bangladéšanů se manželství mezi bratranci a sestřenicemi považuje za žádoucí v zájmu posílení rodiny a udržení jmění v rodině. 

Děti těchto párů však čelí masivním zdravotním rizikům. A když se narodí s tragickým zdravotním postižením, tak jsou to daňoví poplatníci, kteří platí obrovské náklady na jejich léčbu prostřednictvím britské Státní zdravotní služby (NHS, National Health Service).  A náklady na jejich léčbu se mohou během jejich života vyšplhat do miliónů liber. 

Nové oficiální údaje, které má Daily Mail k dispozici, ukazují napříč celou Anglií velmi znepokojující situaci. Je naprosto šokující, že manželství mezi bratranci a sestřenicemi mají v Británii za následek úmrtí dvou dětí týdně.

Podle Ministerstva školství, které shromažďuje údaje od Komisí zabývajících se úmrtím dětí (Child Death Overview Panels) v každé administrativní oblasti, je toto číslo vypočítáno z následujících dat: Během posledních pěti let zemřelo v dětství celkem 545 dětí narozených rodičům, kteří jsou blízkými příbuznými. (Náplní práce těchto Komisí je vyšetření úmrtí všech dětí mladších 18 let.)

Tisíce dětí z manželství uzavřených mezi pokrevními příbuznými přežívají, ale s děsivými fyzickými nebo duševními problémy. Mezi tyto problémy patří slepota, hluchota, krevní onemocnění, selhání srdce nebo ledvin, problémy s plícemi nebo játry a nesčetné množství nevyléčitelných a komplexních neurologických nebo mozkových poruch.

Podle zprávy pro zpravodajský pořad BBC Newsnight mají britští Pákistánci třináctkrát vyšší pravděpodobnost, že budou mít děti s dědičnými poruchami, než má celková populace.

Novorozenci britských Pákistánců tvoří tři procenta všech novorozenců v Británii, ale tvoří téměř třetinu všech britských dětí s těmito zdravotními problémy.

V Birminghamu, kde je polovina žen pákistánského původu vdaná za blízkého příbuzného, podle zdravotníků asi jedno z deseti dětí zrozených z manželství mezi bratrancem a sestřenicí z prvního kolena buď zemře v kojeneckém věku, nebo se u něj vyvine vážná celoživotní invalidita způsobená dědičným onemocněními.

Mezitím studie projektu Enhanced Genetic Services placeného NHS odhalila, že v letech 2009-2010 byla v Birminghamu pravděpodobnost, že se dítě narodí jako mrtvé, nebo že zemře brzy po narození určitě nebo pravděpodobně v důsledku dědičných poruch zděděných od svých blízce příbuzných pákistánských rodičů, 38krát vyšší než mezi bílými evropskými novorozenci.

Tato zpráva - jedna z nejdůležitějších o tomto zdravotním a společenském problému - říká: "Téměř třetina postižených dětí zemře do pěti let věku.

Většina dětí, které přežijí, trpí chronickým postižením a jejich rodiny se o ně starají, což pro ně představuje obrovskou emocionální a finanční zátěž."

V Bradfordu, kde žije teenagerka Hiba Maroof, mi lékaři a sestry řekli, že dětská oddělení se tam starají o spoustu dětí, které nejsou schopné mluvit a jsou krmeny trubičkami.

Mezitím se speciální školy ve městě snaží zvládnout obrovský počet žáků, kteří jsou mentálně postižení.

Pediatr a konzultant Dr. Peter Corry z nemocnice Bradford Royal Infirmary řekl, že on a jeho tým identifikovali mezi místními dětmi 140 různých genetických poruch. Odhaduje, že v bílé anglické populaci by našel 20 až 30 těchto genetických poruch.

Mnoho dětí, které zemřou nebo jejichž zdraví je vážně poškozeno, se v Británii narodí rodičům pákistánského původu, jako je rodina Hiby. V její rodině se vyskytuje genetická dispozice k akutní hluchotě a k talasémii (dědičnému onemocnění krve).

Toto onemocnění může ve své nejtěžší formě vést až k smrti a je léčitelné pouze celoživotními pravidelnými transfuzemi krve v nemocnici.

Problémem je, že děti narozené v manželstvích bratranců a sestřenic mohou trpět takzvanými ´recesivními´ genetickými poruchami, se kterými jsou spojena těžká postižení a předčasná úmrtí.

Tyto poruchy jsou způsobeny variantními geny. Pokud zdědíte jeden variantní gen, neonemocníte ani nezemřete. Pokud však dítě zdědí stejný variantní gen od obou svých rodičů, kteří jsou blízkými příbuznými, tak se u něj výrazně zvyšuje riziko zdravotních problémů.

Pravděpodobnost, že manželská dvojice má stejný variantní gen, je ve všeobecné populaci jedna ke stu.

U manželství mezi blízce příbuznými bratranci a sestřenicemi se tato pravděpodobnost může zvýšit na jedna k osmi, protože ti, kteří jsou blízkými pokrevními příbuznými, mají ve své DNA s daleko větší pravděpodobností stejné poruchy DNA.

Navzdory těmto genetickým rizikům, které způsobují NHS obrovskou finanční zátěž, je podle BBC ve Velké Británii 55 % manželských párů pákistánského původu tvořeno bratranci a sestřenicemi.

Před sedmi lety varoval přední genetik profesor Steve Jones z University College v Londýně, že to, co v britských muslimských komunitách kontroverzně nazval "inbreeding", ohrožuje zdraví dětí.

Jeho obavy potvrzují čísla, které nedávno zveřejnila Komise zabývající se úmrtími dětí (Child Death Overview Panel) v severoanglickém městě Bradfordu. Ukazuje se, že mezi 670 dětmi, jejichž úmrtí bylo mezi lety 2008 až 2017 přezkoumáno, se 62 % dětí narodilo rodičům jihoasijského, tedy převážně pákistánského, bangladéšského nebo indického původu, v komunitách ve kterých jsou manželství mezi blízkými příbuznými, zejména pokrevními bratranci a sestřenicemi naprosto běžná. Komise uvádí, že toto je "mnohem vyšší zastoupení" než odpovídá jejich podílu v populaci, protože podíl dětí mladších 18 let jihoasijského původu je v oblasti Bradfordu 37 %.

Bývalá labouristická poslankyně Ann Cryer, která zastupovala volební obvod Keighley poblíž Bradfordu, na tuto skutečnost statečně poukazovala. Když však požadovala ukončení praxe těchto "středověkých" manželství, tak na ni levice zuřivě zaútočila.

Paní Cryer řekla: "Není to fér vůči těm dětem a ani vůči NHS, která je musí léčit. Pokud navštívíte dětské oddělení v nemocnici v Bradfordu nebo v Keighley, zjistíte, že více než polovinu pacientů tvoří děti z asijské komunity."

Philip Davies, poslanec Konzervativní strany za volební obvod Shipley v hrabství Yorkshire, zašel dál. Kontroverzně zdůrazňuje státní náklady na léčbu nemocných dětí rodičů, kteří jsou blízkými pokrevními příbuznými, a tento týden Daily Mail řekl: "Není nejvyšší čas, aby byla manželství mezi bratranci a sestřenicemi z prvního kolena v Británii zakázána?"

První britská členka sněmovny lordů asijského původu baronka Flather - která sama sebe označuje za "hinduistickou ateistku" - nám rovněž řekla: "Taková manželství jsou uzavírána z důvodu udržení majetku v rodině, a také proto, aby se někdo z rodiny mohl přiženit nebo mohla provdat do Británie.  A proto je mezi dětmi tak mnoho zdravotních postižení. Když navštívíte takovou rodinu, tak tam bude čtyři nebo pět dětí, z nichž alespoň jedno nebo dvě budou mít nějaký zdravotní problém. Ve skutečnosti jsme si sem dovezli středověkou zvyklost, která do moderní společnosti nepatří."

A dodala: "Pojem ´inbreeding´ není příjemný, ale je přesným popisem toho, co se děje v Británii ve 21. století, navzdory všemu, co víme o genetice.“

"Není divu, že více než 6 % všech dětí narozených v Bradfordu má těžká postižení, včetně slepoty, hluchoty a neurodegenerativních nemocí. Popsat veřejně tuto pravdivou skutečnost, znamená vyvolat zuřivost politicky korektní úderky, která odmítá vzít na vědomí cokoliv, co by mohlo narušit jejich pečlivě vybudovanou fantazii utopického multikulturalismu."

Ve skutečnosti je celá tato záležitost tak kontroverzní, že jen málo lidí má odvahu se o ní vůbec zmínit. Lékaři a zdravotní sestry NHS se o tom zdráhají hovořit ze strachu, že budou označeni za rasisty.

Minulé léto však jedna místní rada ve východním Londýně vybočila z řady. Úředníci NHS v multikulturním městečku Redbridge uvedli, že jedno z pěti úmrtí dětí prošetřených v letech 2008 až 2016 bylo "přičteno pokrevnímu příbuzenství rodičů“. Celkově bylo prošetřeno 160 úmrtí dětí.

V důsledku toho Daily Mail zkoumal tento problém a požádal každou místní radu v Anglii o jejich vlastní údaje o úmrtích dětí, přímo souvisejících s tímto problémem, tedy pokrevním příbuzenstvím rodičů.

14 ze 150 respondentů odpovědělo, ale většina odpovědět odmítla, tvrdíc, že ?? tato stěžejní data nemá k dispozici.

Z údajů, které nám dali k dispozici, jsme zjistili, že jen v těchto 14 oblastech zemřelo za posledních pět let rodičům, kteří jsou blízkými pokrevními příbuznými, 95 dětí.  Jedná se mimo jiné o Sheffield (26), Newham (19), oblast hrabství Derbyshire (11), Dudley v metropolitním hrabství West Midlands (9), londýnské čtvrtě Hammersmith, Fulham, Kensington, Chelsea, Westminster (14) a Slough (5).

Mobilní ošetřovatel NHS pracující v Redbridge mi řekl, že se stará o mnoho těchto postižených dětí.

Popsal mi to takto: "Rodiče, kteří jsou blízkými pokrevními příbuznými, mají často dítě, které má celý život vážné zdravotní problémy. To je silně zatěžuje a jejich vztah tím trpí.“

"Často takové batole odloží do kouta, snaží se ho ignorovat a dále normálně žít, protože nic jiného dělat nemohou."

"A potom často mají další postižené děti - hrají s genetikou ruskou ruletu."

Zdravotní sestra ze stejné oblasti, která je nyní v důchodu, dodala: "Tyto děti jsou drženy naživu díky špičkové péči Státní zdravotní služby, která je beztoho už zoufale přetížená. Viděla jsem to na vlastní oči na dětských odděleních nemocnic východního Londýna."

"Lůžka intenzivní péče jsou obsazena vážně postiženými dětmi, které se narodily blízce příbuzným rodičům."

"Celý život budou muset nosit pleny.  Někteří nikdy nebudou mluvit kromě vydávání nesrozumitelných skřeků. Mají tak závažné problémy, že během jejich života bude péče o ně stát NHS tisíce a tisíce liber." Další zdravotník si nedávno na internetovém diskusním fóru zabývajícím se touto otázkou postěžoval: "Problém je v tom, že se nikdo neodváží říci: ´Ne! Přestaňte uzavírat manželství mezi bratranci a sestřenicemi!‘, protože je to politicky nekorektní."

V Bradfordu mi zdravotníci řekli, že děti se zdravotním postižením jsou každodenně vidět na invalidních vozících ve veřejných parcích. Berou je tam na čerstvý vzduch jejich pečovatelky ze speciálních škol a denních stacionářů.

Jeden z nich to popsal takto: "Ta děcka jsou uvězněna v nefunkčních tělech."

"I když se společnost nemůže vyhnout všem nešťastným náhodám, víme, že díky pokroku v medicíně víme, jak jejich počet snížit na minimum."

"V některých rodinách se uzavřely manželství mezi blízkými pokrevními příbuznými již ve třech generacích po sobě. Potomci těchto rodin často bojují se svým životním postižením, mají velké bolesti a často umírají mladí."

Naštěstí se tento tabuizovaný problém stále častěji diskutuje mezi mladými Asijci na internetových fórech.

Mladý muslim, jménem Ali, na jednom fóru nedávno napsal: "Důvodem, proč se manželé dopouštějí inbreedingu, je to, že rodiče chtějí, aby příjmy jejich dospělých dětí zůstaly v rodině."

"S výjimkou vlastního hledání na internetu jsem o tomto (genetickém problému) nikdy neslyšel, a nikdo mě na to nikdy neupozornil, neslyšel jsem o tom ani v televizi a ani od starších členů rodiny.“

18letá Hiba Maroof z Bradfordu si toto nebezpečí naštěstí stále více uvědomuje, a zvažuje, zda se má vdát za svého bratrance.

"Děti by se neměly narodit zdravotně postižené, pokud se tomu dá vyhnout," řekla v televizním pořadu věnovaném tomuto problému. "Musím se přiznat, že tyto řeči o genetice mě děsí."

V dokumentárním televizním pořadu navštívila Hiba svoji sestřenici Minaz a svého bratrance Iftacana, kteří se vzali a žijí v Newcastlu. Mají tři děti, z nichž dvě jsou těžce zdravotně postižené.

Nejstarší dcera Fatima, které je 20 let, nemůže mluvit. Kamera ji v jejich malém řadovém domku sleduje, jak sténá a neustále koulí očima.

Mladší syn Rohan, kterému je 12 let, je autista. Sedí nehybně na pohovce a opakovaně mumlá na svého otce, že chce, aby obloha zmodrala.

Přesto si oba rodiče zdráhají přiznat, že problémy jejich dětí jsou důsledkem toho, že jsou bratranec a sestřenice.

Iftacan řekl, že to může být třeba jen smůla.

Iftacan říká, že děti s autismem mohou mít i rodiče, kteří nejsou blízce příbuzní. A Minaz rozjímá o tom, že "Bůh si je vybral" pro tento životní úděl. 

Hiba se vypraví do Pákistánu, aby se seznámila s dvěma potenciálními nápadníky – svými mladými bratranci. Hiba si s těmito dvěma chlapci, vysokoškolskými studenty, nemá příliš co říct. Oběma chlapcům se však líbí vyhlídka na to, že by se s ní mohli oženit, a dostat se tak do Británie.

Po návratu domů chce Hiba problém řešit prakticky a racionálně.

Naprosto rozumně jde na genetické vyšetření na specializované klinice a zjistí, že není nositelkou poruchy sluchu ani talasémie, které se vyskytují v její rodině. I kdyby se rozhodla vdát se za bratrance, tak by měla mít jistotu, že nebude mít postižené dítě.

Přesto, jak později televizní program prozradí, se rozhodne, že se nevdá ani za jednoho ze svých bratranců.

Spousta mladých žen asijského původu však není tak opatrná jako ona - nebo jim taková opatrnost není trpěna přísnými rodiči, kteří upřednostňují manželství v rodině.

Ještě více znepokojující je skutečnost, že se předpokládá, že počet geneticky poškozených dětí pokrevně příbuzných rodičů bude stoupat, jelikož porodnost v etnických komunitách strmě roste.

Podle dokumentů zveřejněných úředníky NHS v anglickém regionu Yorkshire a Humber (zahrnuje města Bradford, Kirklees, Leeds, Sheffield a Rotherham) se lékaři musejí vypořádat s 600 takovými případy ročně – a očekává se, že tento počet do roku 2031 stoupne na 2 400 případů ročně.

Stejné dokumenty uvádějí, že roční náklady státu na péči o dítě s těžkou mentální retardací nebo s trvalým tělesným postižením jsou 50 000 liber a za celoživotní lékařskou a ostatní každodenní péči dosahují milionů liber.

Vzhledem ke všemu, co zde bylo řečeno, je těžké nedospět k závěru, že i když mohou důvody být pochopitelné, tak manželství mezi bratrancem a sestřenicí jsou tradicí, za kterou mohou všichni zúčastnění zaplatit velmi vysokou cenu. A tu nejhorší cenu platí děti odsouzené k předčasné smrti nebo k celoživotnímu vážnému postižení.

Co říkají lékařští specialisté o manželstvích mezi bratranci a sestřenicemi

Vzhledem ke zdravotním problémům, kterým čelí mnoho dětí pokrevně blízce příbuzných rodičů, budou mít někteří lidé pocit, že je naprosto opodstatněné se ptát, zda by takové sňatky měly být povoleny ve vyspělé zemi.

Jiní si budou myslet, že je nepřijatelné zasahovat do zvyklostí etnických komunit v Británii.

Například Světová zdravotnická organizace trvá na tom, že pokusy o zákaz sňatků blízkých příbuzných jsou "nežádoucí a nevhodné".

Místní zastupitelstva v Británii, včetně multikulturního Oldhamu v hrabství Lancashire, s tímto názorem souhlasí. V tomto bývalém centru textilního průmyslu se každý rok narodí 20 dětí s genetickými poruchami, které jsou důsledkem pokrevní příbuznosti rodičů. 11 z těchto dětí potom přežívá s trvalým postižením, zatímco ti ostatní se nedožívají jednoho roku.

Přesto místní Zdravotní rada, na kterou dohlíží místní oldhamské zastupitelstvo, nedávno uvedla, že manželství mezi pokrevními bratranci a sestřenicemi jsou "nedílnou součástí místního kulturního a společenského života" a pokusit se vymýtit tuto hluboce zakořeněnou praxi by "se stejně nepodařilo".

Názor, že by společnost neměla zasahovat do zvyku některých etnických komunit, zastávají i někteří špičkoví lékaři.

Jeden z nejvýznamnějších genetiků v Británii Dr. Anand Saggar mi řekl: "Neměli bychom vyslovovat soudy o manželstvích pokrevních příbuzných. Snaha taková manželství zakázat, jak to chtějí někteří politici, je pobuřující.“

"Celá záležitost je plná úskalí. Ale věřte mi, jako všichni rodiče, pokud mají na výběr, ani tito lidé nechtějí mít nenormální dítě. Pokud se tak stane, tak jejich bolest je hluboká." Dr. Saggar provozuje dvě kliniky, kde nabízí genetické testy pokrevně spřízněným manželům, aby zjistili, jaké je riziko, že se jim narodí postižené dítě.

Jedna jeho klinika je na Harley Street, kde jsou jeho klienty (často předtím, než žena otěhotní) páry z celého světa, včetně zemí, kde jsou pokrevní manželské svazky běžné – jako je Saúdská Arábie, Katar, Spojené arabské emiráty a nyní i Velká Británie.

Na jeho klinice v nemocnici NHS St George's Hospital Trust (Nemocnice Svatého Jiří) v jižním Londýně dominují seznamu pacientů zdaleka ne tak movité páry, kterým dítě buď zemřelo, nebo se narodilo s postižením. Obvodní lékaři nebo porodní asistentky tam tyto páry v rámci NHS doporučili, aby zjistili, jak se vyvarovat stejné tragédii u svých dalších dětí.

Páry, které navštěvují kliniky Dr. Saggara, jsou "velmi často, ale ne výlučně, muslimové".

Některé z nich lékařskou intervenci odmítají a říkají, že je to vůle Boží, zda budou mít postižené dítě.

Jiní zvolí metodu IVF, kde rodiče vytvoří embryo, které je potom vyšetřeno, než je vybráno k implantaci v matčině děloze. Tak je možné zajistit, že dítě nebude mít genetickou vadu. Některým párům, které již čekají geneticky postižené dítě, je nabídnuta interrupce.  Ale je to vždy jejich volba a rozhodnutí.

"Pokud jim trpělivě vysvětlíte možnosti, které jsou k dispozici, tak jim jsou pacienti schopni porozumět, jsou ochotni naslouchat a podrobit se nezbytným testům. Tak můžeme najít řešení, jak se vyhnout tomu, aby měli postižené dítě," říká doktor Saggar. Doktoru Saggarovi je 59 let, je hinduista a jeho rodina se přistěhovala do Británie z Afriky.

"Je hrubé a rasistické říkat, že se tito lidé nechtějí o problému poučit. Měli bychom je citlivě informovat, ale neomezovat je v jejich výběru manželského partnera."

Profesor Neil Small z Univerzity v Bradfordu byl výzkumníkem projektu Born In Bradford (Narozený v Bradfordu).

Tento výzkumný projekt měl za úkol zjistit, proč tolik dětí z tohoto města umírá v raném věku nebo má těžké zdravotní postižení. Výzkumníci sledovali 13 500 dětí všech etnik, které se narodily v Bradfordské královské nemocnici v období od března 2007 do prosince 2010.

Jedná se o jeden z nejambicióznějších výzkumných projektů v oblasti zdravotnictví na světě.

Závěry tohoto výzkumu byly publikovány v prestižním lékařském odborném časopise Lancet v roce 2013. Ukázalo se, že z každých 100 dětí narozených párům, ve kterých nejsou partneři nijak spřízněni, mají genetická onemocnění přibližně tři děti. Z každých 100 dětí narozených blízkým pokrevním příbuzným to je šest dětí. Jinými slovy, riziko genetické poruchy se zdvojnásobí.

Profesor Small je dnes přesvědčen, že měnící se postoje mladých muslimů k manželstvím mezi bratranci a sestřenicemi, daleko přísnější imigrační pravidla pro přivedení manžela nebo manželky do Spojeného království a rovněž úsilí citlivě informovat rodiny o zdravotních rizicích manželství mezi blízkými pokrevními příbuznými přispějí k tomu, že se jednou sníží počet  mrtvých novorozenců a  novorozenců s vrozeným  zdravotním postižením.  Řekl mi ale, že zatím není jasné, zda tato všestranná strategie bude úspěšná.

V rozhovorech o této výzkumné studii profesor Small řekl: "Naším záměrem není radit lidem, s kým mají nebo nemají uzavřít manželství. Chceme ale zajistit, aby potenciální manželské páry věděly o všech genetických rizicích, a podle nich mohly učinit informovaná rozhodnutí."

Na fotografie a na video  se můžete podívat v originálu článku.

https://www.dailymail.co.uk/news/article-5927581/The-tragic-truth-cousin-marriages.html