Itálie buduje alianci proti současnému směřování EU

Článek Soerena Kerna "Italy Building Anti-EU Axis", který vyšel 14. ledna 2019, přeložený paní Helenou Kolínskou a mnou.

• Matteo Salvini, italský místopředseda vlády a ministr vnitra: "Dnes nastupujeme cestu, na které se budeme v nadcházejících měsících zasazovat za jinou Evropu, za změnu Evropské komise a za změnu evropské politiky. Naše hnutí bude klást důraz především na právo na život, práci, zdraví, bezpečnost, vše, co evropské elity, financované [maďarským filantropem a miliardářem Georgem] Sorosem a zastoupené Macronem, dosud popíraly…“
• Deník The Times: "Jak prezident Macron, tak paní Merkelová vyjádřili svoji frustraci z nárůstu populismu a nacionalismu v Evropě a nad evropskou liknavostí při řešení problémů jako je změna klimatu a masová migrace…“
• Matteo Salvini: "Jednou věcí jsem si jist - tím že výsledkem evropských voleb bude to, že socialisté a komunisté již nebudou mít v Bruselu takovou váhu. Napáchali už škody více než dost…“

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Italský ministr vnitra Matteo Salvini je v čele úsilí o vytvoření celoevropské populistické aliance, která by se postavila proevropskému establishmentu a jeho vizi budoucnosti Evropské unie. Salvini a jeho spojenci mají za cíl získat zpět suverenitu od nevolených byrokratů v Bruselu a převést klíčové pravomoci EU zpět do hlavních měst evropských zemí.

Německo a Francie, samozvaní strážci evropské integrace, reagují na tuto výzvu ambiciózním plánem, jehož cílem je učinit Evropskou unii "rozhodující mocností na světové scéně".

Tato konfrontace hrozí rozdělením Evropské unie na euroskeptické nacionalisty na straně jedné a globální eurofily na straně druhé. V příštích týdnech a měsících se situace vzhledem k volbám do Evropského parlamentu koncem května 2019 dále vyhrotí.

Během své návštěvy v Polsku 9. ledna 2019 řekl italský ministr vnitra Matteo Salvini, nynější nejmocnější politik v Itálii, že populisté z Itálie a Polska by měli podnítit "evropské jaro" a vytvořit "novou rovnováhu", která by nahradila vliv Německa a Francie v Evropském parlamentu:

"Evropská unie, která vznikne v červnu, se bude lišit od dnešní Evropské unie řízené byrokraty. V Evropské unii jsme si vždy byli vědomi existence francouzsko-německé osy. Nyní připravujeme novou rovnováhu a nový impuls pro EU. Evropská unie bude mít společný akční plán, který Evropě přinese novou krev, novou sílu a novou energii. Polsko a Itálie budou protagonisty tohoto nového evropského jara, tohoto oživení skutečných evropských hodnot, s menší byrokracií, větším počtem pracovních příležitostí, větším důrazem na rodinu a lepší bezpečnostní situací."

Salvini se snaží vytvořit nový politický blok - nazvaný "aliance suverénních" (alleanza di sovranisti) - který by zahrnoval nacionalisty a populisty z celé Evropy, a který bude jako takový bojovat o hlasy voličů v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu. Cílem je znovu potvrdit národní svrchovanost tím, že se změní politické složení Evropského parlamentu a tím také EU exekutivy, Evropské komise a nakonec i samotné Evropské rady, kde národní lídři činí ta nejdůležitější rozhodnutí EU.

Členové nadnárodního Evropského parlamentu se organizují do ideologických skupin přesně tak jako v národních parlamentech. V Evropském parlamentu je v současné době osm politických skupin. Největší je středopravá Evropská lidová strana (EPP), následuje Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů (S&D), skupina Evropští konzervativci a reformisté (ECR) a na čtvrtém místě je Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE). Nedávné rozhodnutí En Marche, politické strany francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, připojit se k ALDE, by z ní po květnových volbách mohlo potenciálně udělat druhý největší blok v Evropském parlamentu. 

V Polsku se Salvini setkal s předsedou vlády Mateuszem Morawieckim, ministrem vnitra Joachimem Brudzińskim a Jarosławem Kaczyńskim, mocným lídrem vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS), která je v současné době součástí skupiny Evropských konzervativců a reformistů (ECR). ECR se bude potenciálně potýkat se svým zhroucením, neboť dosavadních 18 britských konzervativních poslanců Evropského parlamentu po Brexitu odejde ze scény. Tento vývoj by mohl ponechat PiS bez příslušnosti k nějakému seskupení v Evropském parlamentu. Je velmi nepravděpodobné, že by se PiS připojila k Evropské lidové straně, neboť součástí této skupiny je Občanská platforma, hlavní opoziční strana v Polsku. V důsledku toho by mohla být nová skupina pod vedením Mattea Salviniho atraktivní volbou pro polskou vládnoucí stranu PiS.

Matteo Salvini již přesvědčil populistické strany - francouzské Národní sdružení Marine Le Pen (dříve známé jako Národní fronta) a nizozemskou Stranu svobody Geerta Wilderse – aby se k němu připojily. Pokud by do Salviniho euroskeptické aliance vstoupila polská vládnoucí strana PiS a rakouská vládnoucí Svobodná strana Rakouska, tak by tato nová skupina mohla čítat až 150 europoslanců. To by z ní učinilo třetí nejpočetnější politickou skupinu v Evropském parlamentu a dalo by jí to hmatatelnou moc ovlivňovat tvorbu legislativy EU.

Maďarská občanská unie, Fidesz, strana maďarského premiéra Viktora Orbána je i nadále součástí Evropské lidové strany, která odmítla výzvy volající po vyloučení Orbána za jeho euroskeptické a protiimigrační názory. Orbánův mluvčí Zoltán Kovács vyslovil Matteu Salvinimu uznání, za jeho plán vytvořit novou populistickou alianci:

"Vytvoření osy Varšava-Řím je významným pokrokem a jsou k němu upřeny velké naděje. Byl bych rád, kdyby Evropa měla politické uskupení napravo od EPP, osu Řím-Varšava, která by byla schopná vládnout, schopná převzít odpovědnost a postavit se proti masové imigraci."

Orbán ovšem nechce opustit Evropskou lidovou stranu. Někteří pozorovatelé se domnívají, že má tendenci zůstat členem EPP, protože jako nejmocnější uskupení v Evropském parlamentu ho může lépe ochránit před odvetou jeho prounijních oponentů.

V každém případě Salvini a Orbán slíbili, že vytvoří "osu proti imigraci", která bude zaměřena na boj proti promigrační politice Evropské unie. Během svého setkání v Miláně 28. srpna 2018 se Orbán a Salvini zavázali, že se dohromady s Rakouskem a Visegrádskou skupinou - Českou republikou, Maďarskem, Polskem a Slovenskem -  postaví proti promigrační skupině zemí EU vedené francouzským prezidentem Macronem.

Na společné tiskové konferenci Matteo Salvini  řekl:

"Dnes nastupujeme cestu, na které se budeme v nadcházejících měsících zasazovat za jinou Evropu, za změnu Evropské komise a za změnu evropské politiky. Naše hnutí bude klást důraz především na právo na život, práci, zdraví, bezpečnost, vše, co evropské elity, financované [maďarským filantropem a miliardářem Georgem] Sorosem a zastoupené Macronem, dosud popíraly…“

"Jsme blízko k historickému bodu obratu na úrovni celého evropského kontinentu. Jsem ohromený otupělostí levice, která jen zpochybňuje činy druhých a je například přesvědčena, že Milán by neměl hostit prezidenta jiné evropské země. Jako kdyby levice měla právo rozhodovat o tom, kdo má právo mluvit a kdo ne - a pak se diví, proč ji nikdo nevolí."

"Toto je první z dlouhé série schůzek, které změní osud nejen Itálie a Maďarska, ale i celého evropského kontinentu."

A Viktor Orbán dodal:

"Brzy se uskuteční volby do Evropského parlamentu a mnoho věcí se musí změnit. V současné době je Evropa rozdělena na dva tábory: Jeden je veden Macronem a podporuje masovou migraci, a v druhém táboře jsou země, které chtějí chránit své hranice. Maďarsko a Itálie patří k tomuto druhému táboru."

"Maďarsko ukázalo, že je možné zastavit migranty na souši. Matteo Salvini předvedl, že migranti mohou být zastaveni i na moři. Jsme panu Salvinimu vděční za ochranu evropských hranic."

"Migranti musí být posláni zpět do svých zemí. Brusel říká, že to nemůžeme dělat. Brusel také říkal, že je nemožné zastavit migranty na souši, ale my jsme to udělali."

"Zdá se, že Matteo Salvini a já máme stejný osud. Pan Salvini je můj hrdina."

Německo a Francie zareagovaly na tuto výzvu zdůrazněním evropské integrace. 10. ledna 2019 deník The Times  napsal, že Merkelová a Macron mají v úmyslu podepsat takzvanou "Cášskou smlouvu", která "ohlásí novou éru integrace" a "spojí obě země do tzv. 'twinningu', který nemá obdoby a v kterém budou mít obě země společnou obrannou, zahraniční a hospodářskou politiku. Tato smlouva je považována za prototyp budoucnosti Evropské unie." Podle deníku The Times: 

"Regiony na obou stranách francouzsko-německé hranice budou povzbuzovány k tomu, aby vytvořily 'Euro oblasti', které budou mít integrované vodohospodářské a elektrické sítě a rovněž společnou síť veřejné hromadné dopravy. Berlín a Paříž nabídnou těmto pohraničním oblastem finanční pobídky, které by mohly zahrnovat sdílené nemocnice, a také podnikání nebo projekty v oblasti životního prostředí. Někteří úředníci EU považují tuto iniciativu za Petriho misku pro budoucí integrační vývoj v celé EU."

"Obě země budou lobovat za to, aby Německo získalo trvalé místo v Radě bezpečnosti OSN spolu s Francií, USA, Čínou, Ruskem a Velkou Británií, vítěznými spojenci z druhé světové války."

"Francie a Německo mají také v úmyslu vystupovat naprosto jednotně v Bruselu a vypracovávat své společné postoje před vrcholnými schůzkami Evropské unie. Jejich cílem je učinit z bloku EU rozhodující mocnost na světové scéně. Smlouva je navržena tak, aby signalizovala, že Francie a Německo obhajují hodnoty multilateralismu v době, kdy je globální liberální řád ohrožen. Jak prezident Macron, tak paní Merkelová vyjádřili zklamání z nárůstu populismu a nacionalismu v Evropě a nad evropskou liknavostí při řešení problémů jako je změna klimatu a masová migrace…“

"Tento stručný dokument byl podepsán 22. ledna 2019 v Cáchách, starobylém německém lázeňském městě poblíž hranic s Belgií a Nizozemskem. Smlouva má být ratifikována v ten samý den v obou národních parlamentech."

"Místo podpisu i název této smlouvy jsou plné historické symboliky. Cáchy, německy Aachen, francouzsky Aix-la-Chapelle byly za císaře Karla Velikého hlavním městem Franské říše a v minulosti patřily jak k Německu, tak i k Francii."

"Výňatky, které unikly z této nové Cášské smlouvy, popisují 'harmonizaci' obchodních předpisů a koordinaci hospodářské politiky mezi oběma státy, vedené společnou radou odborníků."

"Na textu smlouvy se podepsala touha pana Macrona použít francouzsko-německý konsensus a vyburcovat EU k tomu, aby se z ní stala silnější globální velmoc."

"Obě vlády se mají dohodnout na ´pravidelných konzultacích na všech úrovních před významnými evropskými schůzemi a budou se snažit o sladění společných postojů a vydávat společná prohlášení.´ A dodává: ´Budou podporovat silnou a účinnou společnou zahraniční a obrannou politiku a posilovat a prohlubovat hospodářskou a měnovou unii.´“

"Smlouva stanovuje základy pro francouzsko-německou obrannou a bezpečnostní Radu, která bude působit jako 'politická řídící skupina', přičemž konečná rozhodnutí budou ovlivněna oběma stranami… Ve vojenských otázkách zakotvuje smlouva ambici vytvořit "společnou vojenskou kulturu a společná nasazení v zámoří".

Smlouva z Cách bude v obou zemích zajisté čelit značné domácí opozici. Ve Francii, která byla v poslední době zmítána protestním hnutím "Žlutých vest", Marine Le Pen tuto novou smlouvu odmítla jako "nevyvážený" diktát z Německa. Alexander Gauland, vůdce protimigrační strany AfD (Alternativa pro Německo) ji  označil za "erozi naší národní suverenity".

AfD je v postoji k Salvinimu značně rozpolcená. Zatímco vedoucí představitelé AfD Salviniho chválili za jeho podporu národní suverenity a opozici vůči masové migraci, vůdkyně AfD v Bundestagu Alice Weidel ostře kritizovala finanční politiku italské vlády:

"Řím má již na krku dluh téměř 2,3 bilionu eur. Bohatí Italové již dávno převedli svůj majetek do zahraničí….“

"Když EU odmítla návrh italského rozpočtu, tak ministr vnitra Salvini hřímal: ´Nikdo z tohoto rozpočtu nevezme z kapes Italů ani jedno euro.´ Salvini zjevně přehlíží skutečnost, že Itálie by byla bez pomoci EU již dávno insolventní. Jak vysvětlíte ostatním Evropanům, že v budoucnu odejde 400 000 až 500 000 Italů předčasně do důchodu a také to, že v Itálii zavedete minimální příjem a paušální daň? To jsou výhody sociálního státu, o kterých se ostatním členským státům EU nemůže ani zdát.“

"Medián hodnoty majetku italských domácností je na knížecí výši 240 000 eur, zatímco v Německu činí pouze 66 000 eur. Itálie uděluje amnestie těm, kdo se vyhýbají daním, nemá téměř daň z nemovitosti a má směšnou daň z dědictví. A přitom spoléhá na evropskou solidaritu nebo na Evropskou centrální banku, aby jí její dluh odpustila. A bude to Německo, kdo to zase zaplatí. Ti Římané jsou blázni! "

Rakouský kancléř Sebastian Kurz souhlasí. Ve svém  tweetu napsal:

"Nerozumím návrhu rozpočtu, který Itálie předložila Bruselu. My rozhodně nebudeme platit dluhy a populistické volební sliby ostatních."

"Přinejmenším od řecké krize je zřejmé, že nadměrná zadluženost je nebezpečná. Sociálně slabí a chudí lidé trpí a platí za tuto politiku ze všech nejvíc.  Proto jsme my v Rakousku konečně ukončili politiku deficitů a nahlásili jsme do Bruselu přebytkový rozpočet.“

"Očekáváme, že italská vláda bude dodržovat stávající pravidla. Maastrichtská kritéria platí pro všechny."

Salvini poprvé prosazoval myšlenku celoevropské sítě nacionalistických stran v červenci 2018 poté, co jeho strana Lega vytvořila koaliční vládu se svým bývalým úhlavním nepřítelem, antisystémovým Hnutím pěti hvězd (M5S):

"Abychom zvítězili [v italských volbách], museli jsme sjednotit Itálii, a nyní musíme sjednotit Evropu. Mám na mysli něco jako "Ligu evropských lig", která spojí všechna svobodná národní hnutí, která chtějí bránit svůj lid a své hranice."

Matteo Salvini nyní pracuje na sdíleném desetibodovém programu, který ale ještě není úplně definován. Během společné tiskové konference ve Varšavě Salvini podal bližší vysvětlení:

"Navrhl jsem lídrovi PiSu Jarosławu Kaczyńskému - a hodlám to navrhnout také ostatním - pakt pro Evropu, smlouvu se specifickými závazky, desetibodovou platformu založenou na modelu smlouvy, kterou jsme podepsali v Itálii. Tato smlouva by měla překonat rozdíly mezi politickými stranami a mezi geografickými a kulturními tradicemi. Mým cílem je vytvořit spojenectví mezi těmi, kteří chtějí Evropu zachránit. Musíme to prosazovat především v příštím Evropském parlamentu….“

"Navrhujeme společný program, který nabídneme ostatním stranám a národům v Evropě. Tento společný program je založen na určitých tématech, jako je ekonomický růst, bezpečnost, rodina, evropské křesťanské kořeny - témata, která někteří činitelé v Bruselu odmítají řešit…“

"Vydali jsme se cestou nových nápadů a idejí v Evropském parlamentu, které se budou lišit od dominantního centrismu pravice i levice, který vždy řídil Evropu… Jsem si jist, že výsledkem nadcházejících evropských voleb bude to, že socialisté a komunisté již nebudou mít v Bruselu takovou váhu – napáchali už dost škody…“

"Chceme-li změnit EU, musíme být ctižádostiví – a přemýšlet velkolepě. Chceme být přítomní ve všech evropských zemích a spolupracovat s ostatními stranami hájícími národní suverenitu… Vím, že lidé v mnoha zemích si přejí změnu. Nyní máme historickou příležitost: nastal čas nahradit francouzskou osu italsko-polskou aliancí."

Soeren Kern je vedoucí spolupracovník Gatestone Institute se sídlem v New Yorku.

Zdroj: https://www.gatestoneinstitute.org/13560/italy-anti-eu-axis