Odvolám se na toho pana profesora, jak jsem o něm psal v blogu o Betlému... Říkal, že za mnoha problémy je třeba vidět "land", půdu...asi o problému ví vice, než já... Jako nezávislému pozorovateli se mi zdálo, že i v tom relativně malém státě je "místa dost" pro všechny...fyzicky určitě ano, ale ideologicky asi ne... Když jsme projížděli pouští z Jeruzaléma do Jericha kolem židovské osady v poušti (pardon, ale nelákalo by mě tam bydlet...), arabský taxikář poznamenal, že to je "jejich" půda a proto se Arabi zlobí kvůli těm osadám. Bral bych to, kdyby z té půdy někoho vytlačili, ale kolem dokola nic...pár Beduínů...kdyby tam ta osada nebyla, tak je tam poušť... Příliš logické je to moje uvažování asi...

Ale i poušť Gobi patří Mongolům, takže bez jejich svolení byste tam jurtu si asi nemohl postavit a vyhlásit za své vlastnictví.

Chápu to tak, že poušť byla využívaná beduíny, kteří v ní kočovali a hospodařili. Ve čtvrtích Jeruzaléma, o kterých se píše v tomto článku, je vlastnictví daných pozemků jistě užší a je nějak "papírově" podloženo. Co se týče Palestinců, tak mám pocit, že pokud bychom se jich zeptali, tak jim patří všechno. Jak jsem to poznal já před 20 lety, tak cítili vůči židům velkou nenávist. Alespoň ji vyjadřovali slovně. U židů jsem si ničeho takového nevšiml. Také židovské holky na vojně si museli dávat obrovský pozor, do jakého auta vstoupí a k jakému řidiči si sednou.