Islám se ve světě šíří také díky sňatkům muslimů s nemuslimkami. Žena je základem každé komunity, je nositelkou života. Nelze dlouhodobě přežít vedle islámu bez ochrany vlastních žen!
České ženy jsou krásné. Před mnoha lety mi jeden moudrý muž řekl: „Čím je muž starší, tím více žen se mu líbí.“ Měl pravdu. Na světě je díky ženám krásněji.
Lepší by bylo psát o kráse, tématem tohoto článku však je něco mnohem vážnějšího, je jím nedůstojné postavení řady našich žen ve smíšených manželstvích s muslimy a důsledky podobných sňatků pro naši společnost.
Islám se ve světě šíří i mírovou cestou díky vyšší plodnosti muslimských žen, kratším generačním cyklům (ženy rodí děti v nižším věku), konverzím k islámu a díky sňatkům muslimů s nemuslimkami. Sňatky muslimů s nemuslimkami vidím jako velký problém.
Žena je základem každé komunity, je nositelkou života. V důsledku ztráty žen komunita oslabuje a vymírá. Komunity, které si nejsou schopny hájit vlastní ženy, jsou odsouzeny k postupnému chřadnutí a k zániku. Komunity, které si své ženy ubrání a zcizí je jiným komunitám, posilují na úkor ostatních. Nelze dlouhodobě přežít vedle islámu bez ochrany vlastních žen!
Islám je velmi expanzivní náboženství a sňatky muslimů s nemuslimkami jsou ze všech mírových nástrojů jeho šíření tím nejkontroverznějším. Přitom právo šaría je k ženám velmi tvrdé a diskriminační, pošlapává práva žen, které jsou naší společnosti a kultuře vlastní.
1) „Muslim si může vzít nemuslimku“, protože se předpokládá, že žena se jako slabší stvoření přizpůsobí a konvertuje k islámu. „Muslimka si naproti tomu nemuslima vzít za muže nemůže.“ Nemuslim musí nejdříve konvertovat k islámu. Pokud by pravidlo bylo porušeno, tak je ve hře vražda ze cti. (1) Otec muslimky, její nejstarší bratr, případně její strýc mají povinnost ji zabít. Vraždy ze cti jsou drsná realita nejen v islámském světě, ale i v západní Evropě.
2) „Ženská nevěra se trestá bičováním nebo kamenováním. Naproti tomu mužská nevěra není nevěrou“, neboť muslimský muž smí mít více než jednu ženu, plus neomezený počet sexuálních otrokyň a služek. Bičování i kamenování má za následek samozřejmě smrt… V Evropě jsou ženy těchto trestů zatím ušetřeny (na rozdíl od vražd ze cti), ale nikdy nelze vyloučit přestěhování rodiny do vlasti manžela. Polygamie muže je naproti tomu i v Evropě mezi muslimy rozšířená.
3) „Muslimský muž je nadřazený muslimské ženě. Žena je vždy podřízena muži (otci, manželovi, bratrovi, otrokáři) a ten má právo ji trestat za neposlušnost.“ (2)
Je to sice zatím problém islámských zemí, začíná se to však týkat i naší země a tento proces bude stále více zesilovat. Lidé v západní a severní Evropě si jistě také před padesáti lety říkali, že se takové věci v jejich zemích nemohou stát a některé věci se tam dnes dějí běžně. Pokud půjde vše dál, tak jako je tomu dnes, tak vývoj v ČR bude mnohem rychlejší než v západní Evropě. Za to, že se v ČR pravděpodobně tyto věci ještě nestaly, může fakt, že zde zatím muslimská komunita nevytváří ghetta, je rozptýlená a je stále relativně malá, její počet se odhaduje na více než 20 000 muslimů. (3) Velmi špatnou zprávou však je, že počet muslimů v ČR velmi rychle roste, jen za posledních několik let se počet muslimů u nás prakticky zdvojnásobil. (3) A pokud se hodně věcí rychle nezmění, tak poroste i nadále. Pokud tento proces nebude zastaven, tak bude zesilovat kulturní střet mezi naší a islámskou kulturou.
Čím více našich žen „darujeme“ za této situace islámu, tím silnější bude muslimská populace v ČR a tím více bude sílit i kulturní střet. A proto chraňme a milujme naše ženy, protože ony jsou budoucnost našeho rodu.
Dnes se velká část nás Čechů v diskusích utěšuje představou, že do ČR muslimové nechtějí, a že se České republiky islamizace netýká. Je pravda, že nás nejlépe chrání náš chudší sociální systém, naše nedůležitost, složitější jazyk a relativně malá velikost muslimské komunity u nás, ale představa, že k nám muslimové nechtějí, je naivní a nebezpečná iluze.
Naše společnost, naše kultura i naše komunity jsou oslabeny. Ztratili jsme přirozené obranné mechanismy, které jsme osmdesát let nepotřebovali. Dnes jsme navíc „elitami“ a médii neustále přesvědčováni o tom, že jsme xenofobové a že se obáváme neoprávněně. Nejsme vůbec připraveni hájit svoji vlastní existenci a kulturu.
Každá rodina by měla v zájmu vlastní dcery udělat vše, co je v jejich silách, aby předešla sňatku své dcery s muslimem. Než nést a řešit důsledky takového vztahu, je lepší takovému vztahu předejít výchovou. Je potřeba o těchto věcech s dcerami preventivně hovořit, aby věděly dopředu, jaká rizika takový vztah přináší a co znamená. Snažit se řešit tuto situaci až následně, je již pozdě. Jste-li otec nebo matka, děda či babička, seznamte se s touto problematikou v zájmu vlastních dcer a vnuček a hlavně seznamte s touto problematikou i je samotné. Tento problém není jen o islámu, je to o naprosté kulturní odlišnosti a o cizích kulturních vzorcích. (4)
Když se dívka či žena zamiluje, tak jí zamilovanost neumožní poslouchat racionální argumenty, vidět problémy a zvažovat rizika a důsledky jejího rozhodnutí. Lze se skřípěním zubů akceptovat fakt, že je dcera již dospělá, svéprávná a sama za sebe odpovědná. Nesmírně smutná je však skutečnost, že důsledky takového rozhodnutí ponese nejen ona, ale i její budoucí děti. Zatímco dcera by si svoji budoucnost zvolila sama, tak její děti by již tuto možnost volby neměli. Navěky by se stali muslimy. Odpadlictví od islámu se totiž dle práva šaría trestá smrtí. O dalších aspektech práva šaría nemluvě. (2) Jistě si nepřejeme, aby jednou naše potomky někdo zabil proto, že si svobodně chtěli vybrat svoji budoucnost.
Všude žijí lepší a horší lidé. Platí to pro všechny země a pro všechna náboženství, tedy i pro islám. Dlouhodobé mírové soužití naší a islámské kultury však za předpokladu jejího dalšího výrazného růstu není možné. Chceme-li žít s muslimy v České republice dlouhodobě v míru, tak životně důležitou podmínkou je zastavení šíření islámu v ČR.
Politické elity nekonají v oblasti migrace a islámu v zájmu občanů České republiky. Je před volbami, a tak naše vláda nahlas brojí proti přijímání ilegálních migrantů do naší země, její praktické kroky však ukazují opak.
Je třeba znovu objevovat moudrost a zkušenosti našich předků a hájit zájmy svých komunit a vlastního národa. Jedině tak dokážeme v budoucnu obstát.
Český lékař Vladislav Rogozov (5) žijící v Anglii napsal: „Těžko můžeme obviňovat islám z vlastního šíření, to dělal vždy a nikdy se tím netajil. Hlavním problémem je slabost naší současné evropské společnosti a krize hodnot. Pokud jakýkoli živý systém, ať už je to jednotlivá buňka nebo celé lidské společenství, rezignuje na vlastní obranu a udržování vlastní integrity, s jistotou zanikne. A uvolní životní prostor životaschopnějším. Evropané byli ukolébáni dlouhodobou bezpečností a prosperitou, rezignovali na důslednou obhajobu svých základních hodnot, konzumují požitky, rodí málo dětí. Bylo by proti přírodě, pokud by takové slabosti jiná expanzivní kultura nevyužila ke svému šíření. Evropská unie se, bohužel, stala více projektem technickým než projektem hodnot.“
Za sebe chci říci toto: „Nenávist k muslimům necítím, strach z jejich netolerantní a expanzivní ideologie však ano. Se strachem jsem schopen žít a bojovat. Nenávist však cítím k našim „elitám“ a lidem, které zrazují vlastní národ a upřednostňují zájmy cizí kultury a cizích lidí před zájmy vlastního národa.“
Co se týče netolerance, tak německý novinář Michael Mannheimer řekl: „Kdo prokazuje toleranci netolerantnímu konkurentovi, musí počítat s porážkou od samého začátku!“ Když mají muslimové povinnost bránit svým dcerám vdát se za nemuslima, máme my nemuslimové, když ne povinnost, tak minimálně právo chránit své dcery a snažit se je vychovat tak, aby se za muslima nevdali. O žádnou xenofobii se zde nejedná.
Vás, kteří máte obavy o ochranu svobody, se Daniel Greenfield (6) ptá: "My se učíme být tolerantní k islámu. Možná je na čase se začít ptát, kdy se muslimové konečně začnou učit být tolerantní k nám?“
Každý, kdo se chce asimilovat do naší společnosti a chce respektovat naše zákony a kulturu, tak je vítán a musíme být připraveni mu podat pomocnou ruku. Každého, kdo deklaruje opak, však musíme nemilosrdně odmítnout.
Jistě existují i šťastná a spokojená manželství mezi muslimy a Češkami. Charakter každého muže lze posuzovat i podle jeho vztahu a chování vůči vlastní partnerce. Nezbývá tedy než popřát všem ženám, aby charakter jejich muže byl co nejlepší, ať už věří v jakéhokoliv boha.
Poznámky a odkazy
(1) Film Já, muslim, od času 14:25 do 16:50 hodin se v něm hovoří o trestu smrti pro ženu za cizoložství. Celý dokumentární film České televize trvá 28 minut, a ačkoliv je z roku 2005, tak je podle mě stále velmi aktuální.
(2) Body 1 až 3 jsem převzal z mého článku Principy naší a islámské společnosti. Jsou převzaty z knihy Benjamina Kurase „Jak zabít civilizaci“.
(3) Rozhovor s expertem Policejní akademie ČR Marianem Brzybohatým Dříve nebo později dojde i v Česku k teroristickému útoku. Viz 10. otázka rozhovoru.
(4) Doporučuji vám k přečtení knihu Ztracené od Evy Urbaníkové. Kniha obsahuje skutečné příběhy šesti evropanek, které se vdaly za muslima. Jedná se o velmi autentické čtení. Zažijete zde mnoho z toho, o čem zatím jen čteme. Tato útlá knížečka v sobě skrývá mnoho. Jedná se o povinnou četbu pro každou ženu.
(5) Muslimské lékařky odmítají sundat šátek při vstupu na operační sál, muslimští lékaři odcházejí od pacienta k modlitbám, čtení koránu během operace
(6) Daniel Greenfield Who Will Teach Tolerance to the Muslims?
